Nebylo to lepší, když naši předci používali místo peněz třeba peříčka ptáků nebo lastury? Garance státu byla nulová, padělat se nedaly. Pravdou je, že každý, kdo je vlastnil, musel pro ně vyvinout docela velkou námahu, tedy si jich vážil, a hlavně si je chránil a musel je tedy nosit neustále při sobě.
Kovové a zlaté plíšky
Plíšky už měly jako platidlo trochu jiné vlastnosti. Musely se vytěžit a pak také vyrazit do nějaké podoby, tedy velmi laicky řečeno. Zatímco plechové mince podléhaly korozi a nevypadaly vábně, zlato a další kovy na tom byly o poznání lépe. Zůstaňme ale u zlata, které je takovým klasickým a honosným platidlem. Zlato je velmi odolné, ale také velmi dobře kujné. Pokud jste někdy našli nějakou tu zlatou minci, z dob dávno minulých víte, že ji stačilo oprášit a zářila jako tehdy.
Papírky a velké dluhy
Zatímco mince nikdy nepřinesly takové nesváry, tedy spíš dluhy, u peněz papírových to bylo přesně naopak. Ty sice přinesly obrovské obraty a následné zisky, ale také obří dluhy a následné ztráty a krachy.
Dolování versus tisk
Když se muselo zlato těžit znamenalo to určitou námahu a práci. Ve srovnání s dneškem, kdy se peníze tisknou, je to nesrovnatelné. Představme si, že byste obsadili tiskárnu, nebo jakýmkoli způsobem získali tiskařský stroj na peníze, mohli byste si zcela neomezeně natisknout tolik peněz, kolik byste chtěli.
Měna a následná cena
Každá měna má nějakou cenu. Uvědomme si to na jednoduchém příkladu. Kdyby na stánku vedle sebe ležel obraz od známého malíře a třeba kalendář, na kterém by byla květina, co se prodá dráž? Zřejmě obraz, ale kdyby na ně byla ta samá malba, jako na obraze, nebylo by tomu tak.
Je tedy jasné, že čím větší náklady byly vynaloženy na obraz, tím větší musí jeho cena být. A naopak. I dnes ručně vyráběné výrobky jsou dražší, i bio potraviny jsou dražší, protože je prostě na obojí potřeba větší práce a péče.
